Zásady realistického přístupu k výuce
- Naučit se neznamená zopakovat z paměti. Výsledky vzdělávání jsou určeny duševní činností jednotlivých žáků a proto by výuka měla být orientována k jejich samostatné práci.
- Látka by měla být strukturována do částí, které odpovídají práci běžné třídy v běžné hodině, tak aby využití materiálů případnými zájemci bylo co nejjednodušší. Hodina by měla umožňovat, aby žáci rozdílných úrovní mohli pracovat nezávisle na sobě a přesto se mohli v klíčových okamžicích potkávat.
- Výuka by měla být připravena tak, aby podporovala objevitelský přístup tam, kde je to možné. Naopak by měla komplikovat zavádění pseudopravidel žáky.
- Žáci by měli mít volný přístup k tomu, co zameškali nebo nestihli ve škole (včetně řešení a základních komentářů).
- Učebnice je testována autorem přímo ve výuce v běžných třídách a je upravována podle jejího průběhu. Hlavní není představa autora o tom, co je hezké, ale zkušenost s žáky o tom, co je účinné.
- Učebnice zohledňuje, že ani samostatné objevení neznamená dlouhodobé přijetí a uchování poznatků a proto se snaží podporovat jejich opakování, spojování a zařazování do systému.
- Učebnice nepředpokládá, že žáci již umí "se učit" a obsahuje proto návody, které se vhodnými postupy učení zabývají a jsou nasazovány při konkrétních vhodných příležitostech.
Pseudopravidlo: Postup, často používaný žáky, kdy řeší problémy mechanickou nápodobou vzoru (typické je přesunování písmenek a číslic z jednoho místa na druhé, dosazování podle pořadí hodnot ve slovním zadání do připraveného vzorce).