Poděkování

aktualizováno: 24. 8. 2010

Ačkoliv jsem obě učebnice napsal v podstatě sám, existuje hodně lidí, bez kterých by učebnice asi vůbec nevznikly. Tato stránka je mým poděkováním.
Největší poděkování patří Míše, Danušce a Štěpánce, mým třem holčičkám, které se sice od maminky naučily nadávat na to, že pořád sedím u počítače, ale přesto jsou mým největším potěšením.

Studenti

Existuje jediná věc, kvůli které má smysl dělat učitele, a tou jsou děti (studenti). Často je utrpením být s nimi, ale já jsem měl to štěstí, že postupně bylo utrpení spíš míň a toho příjemného spíš víc. Každopádně studenti byli hlavní věcí, která mě držela ve škole a která mě nutila pořád řešit, jestli by to všechno nemohlo být jinak. Mrzí mě, že jsem nebyl na začátku moudřejší, promrhal jsem spoustu příležitostí. Někdo tomu samozřejmě nemusí věřit, ale vědomí toho, že by někomu mohly moje zkušenosti při troše pokory pomoc, aby se mých chyb vystříhal, je jednou z nejsilnějších motivací k psaní těchto stránek. Člověk se sice může poučit, ale ty možnosti se už nevrátí. Vždycky mi udělá radost, když si na mě někdo vzpomene. Hodně mi chybí.

Buďánka

Nemůžu najít svoje známkovací sešity z Buďánky a tak nedokážu vypsat všechny své tehdejší studenty. Proto neuvádím jména, fotky žádné nemám. Pokud někdo něco pošle budu rád. Občas bylo opravdu těžké učit na Buďánce (v tom smyslu mě už později nic nepřekvapilo), občas to bylo strašně krásné (a trvalo dlouho než se mi něco podobného povedlo zažit jinde). Zvláštní poděkování pak patří všem časkadérům (i těm nebuďánkovským).

Strakonice

Strakonické třídy uvádím včetně fotek, a proto jsou rozděleny na tři různé stránky, na které se dostane z následujících odkazů: Zoufalé začátkyLéta hledání První výsledky. Původně jsem chtěl použít fotky z maturitních plesů (aby na nich byly třídy kompletní), ale jejich dolování se ukázalo příliš obtížné, a proto jsem vzal za vděk fotkami z internetových stránek strakonického gymnázia. Pokud mi maturitní fotku (nebo tablo) pošlete (to je výzva), samozřejmě fotku vyměním.

Třeboň

Uvádím pouze třídy, které už neučím. Přestěhováním jsem se v některých směrech ocitl znovu na začátku, proto opět stránka Zoufalé začátky - Třeboň. Když jsem se přestěhoval, byl jsem neznámou osobou zcela bez pověsti, čímž se mi podařilo dokázat, že učebnice může používat každý učitel. Na to, že všechny třídy jsem učil ve stavu, který v učebnicích zásadně nedoporučuji, minimálně obě matematiky probíhaly poměrně dobře.

Nadřízení

Tomáš Houška

Tomáš byl zakladatelem, prvním ředitelem a hlavním hybatelem gymnázia Buďánka. Papíráři z České školní inspekce asi z jeho školy skřípali zuby, na druhou stranu jsem nikdy nejen nepotkal, ale ani neslyšel o jiném řediteli, který by tolik udělal v tom, co by školy měly podle mě dělat především – ve vzdělávání a vychovávání dětí. Myslím, že máloco ukazuje tragiku našeho školství tak dobře jako to, že není zájem, aby Tomáš dělal to, co tak dobře umí (asi jsou z toho vidět i některé Tomášovi osobní limity, ale v poslední době mám pocit, že začínám chápat i to). Nikdy jsem nepočítal s tím, že bych na Buďánce učil i po studiích, ale přesto pro mě Buďánka celá léta znamenala jiskřičku naděje a určitý ideál toho, jak by se lidi k sobě ve škole mohli chovat.

Zdeněk Pouch

Nemyslím si, že byl zrovna ideálním ředitelem strakonického gymnázia. Volnost, kterou nechával škole, asi neprospívala všem, ale já jsem díky němu získal možnost experimentovat v době, kdy jsem měl nulový vliv na to, co a jak se ve škole bude učit. Naděje, že to jednou bude lepší, živená tím, že většina pokusů nějaké zlepšení opravdu přinesla, byla druhou věcí, která mi držela ve škole.

Miroslav Hlava

Oproti zvyklostem mě nechal učit v kvintě 8O2012 fyziku, přidal mě v ní i matematiku a já jsem tak mohl napsat mechaniku pro první ročník za těch nejpříznivějších podmínek.

Učitelé

Lubomír Paleček

Nikdy mě sice neučil, ale jeho legenda měla ve Strakonicích takovou sílu, že určitě ovlivnila i mě. Vždycky jsem obdivoval, jakou úctu dokázal získat u studentů bez toho, aby se podbízel. Děkuji za to, že ve Strakonicích pomáhal udržovat kabinet fyziky i za to, že mě bránil, asi i ve chvílích, kdy sám nebyl přesvědčený, že mám pravdu.

Dana Mandíková

Asi se bude divit, když jednou zjistí, kam až jsem se dostal od toho památného cvičení, kde jsem se od ní dozvěděl, že není úplně ideální, když dětem všechno do puntíku vysvětlím.

Milan Rojko

Byl mým vedoucím diplomové práce, ale nejvíc jsem se od něj naučil, když jsme společně připravovali hodiny na Buďánku. Vážím si toho, že vzal úplně obyčejného studenta a jako rovný s rovný s ním začal pracovat na přípravách k vyučování. Myslím, že právě z toho pramení moje drzost, se kterou jsem se rozhodl učebnice napsat, i moje pokora, se kterou se snažím přistupovat k tomu, co si myslí a navrhují studenti.

Eleonora Krásová

Moje učitelka češtiny (asi na moje chyby není moc hrdá, ale zlepšuju se), jedna z nejlepších kolegyní. Velké poděkování jí patří za kontroly mých článků (učebnice je bohužel moc velká). Škoda, že nenaplánovala odchod do důchodu o rok později a nezkusila ještě jedno třídnictví.

Kolegové

Marcela Miková

Byla první, kdo učebnice používal. Neučí sice přímo způsobem, který prosazuji já, ale i tak je to pro mě úspěch. Pochází od ní hodně připomínek a upozornění na chyby.

Zuzana Jůzlová

Na její práci mě upozornilo její vítězství ve studentské anketě v roce 2004. Myslím, že dokonalým příkladem „maminkovského“ přístupu (v dobrém smyslu slova). Učebnice je v jistém smyslu kompromisem mezi tím, že studenti se v tom musí „vymáchat“ a tím, že by měli mít neustále pomoc po ruce, jak se to snaží dělat ona.

Marie Chaloupková a Jindřich Vaneček

Moji kolegové a matematicko-fyzikální sekce ve Strakonicích. Hodně pro mě znamenalo, když moje pokusy začali oceňovat. Myslím, že jsme ve strakonické matematicko-fyzikální sekci vytvořili hodně dobrý tým.

Štěpánka Baierová

Byla první, kdo se začal o učebnici zajímat a nepocházel ze Strakonic. Beru jako vyznamenání, že podle mě učí člověk, který má tak blízko ke všemu novému, co se v učení buď skutečně, nebo domněle děje.

Z dále uvedených lidí skoro nikoho osobně neznám, přesto bych ji rád poděkoval za nahlášení chyb a nepřesností, které během používání učebnice objevili. Rád bych tímto poděkováním motivoval všechny ostatní, aby se ozvali, pomohli učebnici vylepšit a zasloužili si nehynoucí slávu v následujícím odstavci.

Petr Švancar, Jan Svejkovský, Helena Honnerová, Petr Hejzlar, Jitka Březinová, Tomáš Stloukal, Lukáš Matěna, Petr Stark, Jiří Fontán, Alena Kotyzová, Jaromír Šubrt, Lukáš Černosta, Matouš Plašil, Pavel Fukač, Andrej Gál, Jitka Gabrielová, Petr Magnusek, David Brožek, Rita Vemolová, Josef Řehout, Ondřej Krump, Jiří Marek, František Netušil, František Kuřina, Pavel Sedlák, Václav Seidler, Tomáš Wunsch, Alena Stránská, Jan Kratochvíl, Michael Jirouch, Šimon Rozsíval, Zdeněk Papoušek, miso16211, Helena Škodová, Libor Potočiar, Radka Kuraszová, Lenka Kramářová, Alena Šteflíčková, Jitka Hromádková, Šárka Richterková, Jiří Šperl, Petra Kučerová, Jiří Polehradský, Přemysl Harazin, Jan Lustiak, scirocco, Dalibor Vágner, Kamila Starzinská, Pavel Šalom, Michal Kubele, Standa Mach, Bára Šimáčková, Michal Choma, Gorn, Tuzzi, Tomáš Holan, Johan Adamec, Matěj Sechovský, Edita Hajdariová, Jana Racková, Michaela Tökölyová, Martin Tousek, kocourOggy, Roman Jonáš, serif.serif, Sylva Klabanová, Jan Tuzar, kocourOggy,

A na závěr Ti, kterým poděkovat bohužel opravdu nemůžu

Ministři a pracovníci Ministerstva (proti?) školství, mládeže a tělovýchovy ČR

Je těžko zpochybnitelným faktem, že za patnáct let se jim, pokud jde o podmínky mé práce, podařilo zhoršit mnohé, vylepšit téměř nic. Jsem opravdu přesvědčen, že bez jejich práce by se ve školách učilo lépe.

Autoři „reformy školství“ pomocí RVP

Z určitě správné myšlenky se jim, zřejmě kvůli neznalosti reálné situace ve školách, podařilo vytvořit parodii na reformu, která otrávila téměř všechny a zablokuje potřebné změny na mnoho let dopředu. Hodinová diskuse o číslování třetí úrovně průřezových témat, kterou jsem absolvoval na jedné ze schůzí, by po sestříhání mohla sloužit jako jedna z nejlepších scének absurdního humoru Monthy Pythons Flying Circus, tomu, že by zlepšila výuku, nemůže věřit nikdo.

Dana Kuchtová

I mezi ministry školství představuje úplně samostatnou kategorii tím, jak zkazila všechno, na co šáhla (možná dokonce i to, kolem čeho jenom prošla). Konkrétně zejména za:

Veřejně nabízím bývalé paní ministryni, že ji v případě zájmu osobně vysvětlím, co znamená slovo pojištění, protože soudě podle jejích činů to minimálně do doby, kdy pracovala na ministerstvu, nepochopila.